Večer budou štrngať klúče

Autor: Martin Mařák | 10.3.2018 o 8:10 | Karma článku: 0,00 | Prečítané:  323x

K Slovensku mám dodnes silné pouto a hromadu nezapomenutelných vzpomínek, neboť ho považuji vedle Moravy za část svého skutečného domova.

Vývoj politické situace na Slovensku mne velmi zaskočil, nepříjemně překvapil a nejsem v tom určitě sám. Přestože samozřejmě platí presumpce neviny, jsou odhalení, která učinili zavražděný novinář Kuciak a včera i prokurátor Špirko velmi vážná a pevně doufám, že budou vyšetřena až do konce, stejně jako zbytečná vražda dvou mladých lidí.

K Slovensku mám dodnes silné pouto a hromadu nezapomenutelných vzpomínek, neboť ho považuji vedle Moravy za část svého skutečného domova, Čechy kromě Plzně a Prahy, kterou mám hodně rád, vlastně vůbec neznám. Slovenské hory jsme za komouše s rodiči prolezli skoro všechny. No a navíc mí rodiče koupili dřevěnou chalupu, která se nacházela v horském masivu Javorníků na Kysucách v malé osadě Makov, Nová dedina, na svahu stoupajícímu k vrcholu hory Kykuly. Na Slovensku v Makově jsem tak prožil celé své dětství, jinošství a počátky dospělosti, neboť jsme tam trávili všechny víkendy a skoro všechny letní, zimní i jiné prázdniny.


Dalo by se říct, že jsem něco jako takový bývalý moravský Ahasver, poutník od města k městu, během svého života za totality jsme se z Olomouce přesunuli do Ostravy Poruby, potom do Karviné, pak zase do Zlína (tehdy se mu říkalo Gottwaldov), pak jsem byl na studiích v Brně, prostě jsem kmital Moravou na všechny možné strany světové. Nicméně jeden pevný bod v tom neustálém stěhování zůstal; Makov, Nová dědina a také cesta skrze Vsetín přes zemi létajících seker až na moravsko-slovenské pomezí a pak dolů z kopců do Makova a nahoru ke Kykule. No a pak to najednou skončilo, vyrostla tam zničeho nic nějaká hranice s celníky a musel jsem jim ukazovat pas, bylo to skutečně divné. Rodiče pak chalupu prodali a tím se tato kapitola mého života tak nějak, dalo by se říct, zdánlivě uzavřela.


Neuzavřela, dodnes to nedokáži. S odstupem času se snažím Slováky pochopit a přesto, že mně to nějak nejde, přeji jim tu jejich samostatnou hvězdičku na vlajce Evropské unie, kterou tak chtěli, jako ji přeji třeba Kataláncům, Skotům, nebo třeba Bretaňcům. Přál bych ji i Alsasku, kde jsem nakonec zakotvil, ale Alsasané jsou z tohoto ohledu tak trochu jako Moravané a je jim to zatím vesměs celkem jedno.  Našel jsem si tady novou horu, ke které jsem si také vypěstoval jisté slovy nepopsatelné pouto, jmenuje se Umwurf a nachází se v místech, které byly v dávných dobách obývány Kelty.

 

Dnes v pozdní odpoledne budou Slováci na mnoha místech pokojně demonstrovat  svůj nesouhlas a pohoršení s momentální situací. Ze srdce jim přeji, aby protesty proběhly důstojnou formou a nedošlo ke zbytečným provokacím, no a také, aby dopadli lépe, než my v ČR s premiérem Babišem a prezidentem Zemanem. Z Umwurfu obrazně zdravím i Kykulu, ať se daří, Bůh s vámi všemi.

 

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Hlavné správy

Píše Ivan Mikloš

Keď to príde k nám, budem kričať ako prvý

Ad: Keď Ivan Mikloš stráca cit pre mieru.

DOMOV

Rybanič chce posudok z európskeho súdu

Rybanič chce názor Súdneho dvora Európskej únie.


Už ste čítali?